PŘÍBĚH: Jak se z Výmolky stala Elizabeth

Každý dobrý příběh začíná s „bylo nebylo“. Tak tedy – bylo nebylo, v roce 2017 jsme dostali pocit, že v karlínské kavárně něco chybí. Měli jsme kavárenského divocha Oldu, přísnou šéfovou Vanessu a stydlivku Maggie. Začali jsme se tedy pomalu poohlížet po kočce, která by doplnila řady našeho komanda.

Postupně jsme po útulcích rozhlásili, že v karlínské kočičí je volné jedno „pracovní“ místo a čekali. Kočky, které totiž žijí v kočičích kavárnách, musí být dostatečné pohodářky a milovnice lidí, aby jejich život v kavárně byl pro ně pohoda a ne utrpení. Nové přírůstky do kavárny tak vybíráme spíše podle povahy než podle vzhledu. Opravdu nám nezáleží na tom, jestli je zrzavá, bílá nebo želvička. My čekáme na „divoká, bláznivá, miluje kočky, miluje lidi, …“

Proto nás velmi příjemně potěšilo, když nám zazvonil telefon a z útulku jsme dostali zprávy, že se objevila nejenom jedna kočka, ale celá smečka krásných nebojácných šedobílých koťátek, které by byly vhodné do naší kavárny. No, šedobílá, chápete to? Taková krása!

Do útulku jsme se rozjeli a těšili se, až se s bandou seznámíme a vybereme si budoucí hvězdu naší kavárny. Koťátka tehdy bydlela v separaci od ostatních koček – v koupelně. Lezla úplně všude, opravdu nebyla bázlivá. Jedno kotě skákalo přes druhé a všechna byla plná energie. A na to všechno s trpělivostí z pohodlí svého pelíšku umístěného v koutě dohlížela drobná vyhublá a doslova polámaná kočičí maminka jménem Výmolka. 

Tuhle kočičí maminu našli s jejími osmi koťaty schovanou v rouře u potoka. Měla polámané nožky, hlad, byla špinavá a opravdu na prahu svých sil. Po přesunu do útulku dostala jméno Výmolka. Její koťátka byla opravdu nádherná a byl o ně veliký zájem. O samotnou Výmolku ale nikdo nestál. Zato my, když jsme stáli v té koupelně, jsme se do těch jejích nádherně smaragdově zelených očí umístěných na tom zuboženém tělíčku, úplně zamilovali. Sedli jsme si k ní, hladili jí a ona nám s předením neustále strkala hlavou do dlaní. Bylo rozhodnuto. Do kavárny s námi nepojede kotě, ale Výmolka. 

Samozřejmě bylo ještě třeba, aby se Výmolka úplně zotavila a tak s námi nemohla hned odjet. Netrpělivě jsme ale očekávali její příjezd. Jak jsme ale byli překvapení, jaká kočka k nám přijela! V útulku o Výmolku zkušeně pečovali a opravdu jí „vypiplali“ ve zdravou silnou kočku. Z přepravky tak v kavárně vyběhla svým typickým královským poklusem překrásná šedobílá pyšná a zasloužilá kočičí mamina. 

Přízně lidí si opravdu užívala už první den a s královskou trpělivostí vybírala, komu se zrovna bude věnovat. Pomalým krokem brouzdala kavárnou a s každým dalším obdivem zvedala hlavu výš a výš. Královna, napadlo nás. A nové jméno bylo na světě. Elizabeth. Lizzie.

Nikdo nám moc nevěří, že Lizzie není papírová kočka nebo to není nějaká specifická rasa. Je to prostě holka od potoka, která se stala královnou.